Den dvanástý, měsíc desátý

12. října 2010 v 20:19 | Tsukiko to Yoko
Den postupu a obav

Opravdu se mi vedlo. Můj úkol na hudební výchovu, na který bych se zřejmě vykašlala, jsem s pomocí brášky zvládla a myslím, že se povedl. Byl to sice můj malý postup ke změně, ale byl a bude jich víc, budou větší.

Mám ale obavu. Hra na pusinku k uchu se nepovedla a zřejmě to mělo jinačí účinek. Když jsem se bavila s Kiku-chan a ona po mne chtěla vysvětlit něco, co jsem nedokázala, ba snad ani nemohla, kůli ní, dala jsem ji pusinku k uchu abych nemusela odpovídat, ale pískot v něm se nevyskytl. Obejmula mě, trochu, asi to nepochopila kůli nedostávajícímu se účinku, tak jsem ji hru vysvětlila, avšak mam obavu, že i tak si to vyložila špatně. Ale tato obava je nic.

Obávám se něčeho horšího. Něco co udělala maminka v práci, sic to bylo, aby svému klientovi pomohla, ale je to nezákoné. Bojím se, že kdyby na to přišli, kdyby jim klient na jejich otázky nakonec omylem prozradil, že on to nebyl .... Nechci aby měla maminka z toho průšvih, aby ji vyhodily z práce, nebo zavřely! Radši bych byla kdyby se všechny průšvihy a bolesti valili na mne a ne na mou rodinu.

Jsme jedna bytost, ale dvě osobnosti.

A protože máme dvojnásobný obavy a úzkost z toho co by se mohlo stát ....
... a doufáme z celého srdce, že nestane, přejeme mamince co nejvíc štěstí.
 


Komentáře

1 Ája Ája | Web | 16. října 2010 v 8:40 | Reagovat

Nevím, jestli je to z tvého života, ale je to moc hezky napsané :-) a kdyby to náhodou z tvého života bylo, tak mamince hodně štěstí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama