Den jedenáctý, měsíc desátý

11. října 2010 v 20:28 | Tsukiko to Yoko
Den kdy začíná má zmněna.

Ten den se přiblížil, mé změny o kterých jsem doposud snila, jsou a stanou se realitou. Na tento den jsem čekala dlouho a dočkala jsem se. Ale pak je tu otázka ... dokážu se udržet? Je ta zmněna tak významná, že se jí budu držet dlouho a neskončím s ní?

Pokud budem silné pak ano.
A co když silné nejsme, skončí to jako tisíckrát před tím.
Teď je to ale jiné, už nejde jen o zábavu, musíš mne podpořit a já podpořím tebe, zvládnem to.
Nebojíš se zklamání?Já trochu ano.
Já taky trochu, ale to přejde.

Moje věčná chyba byla, že jsem líná a nemám pevnou vůli. Jedny ze základních kamenů ke změně, které mi chyběli, teď si ale pomáhám hudbou, která mně nevím jak vždy inspiruje udělat krok kupředu.

Náš první úkol, naše priorita, kterou musíme
splnit je začít se učit.

Hm...
To zvládnem.
Jo ale pomysli na Kiku-chan, ty její řeči o její nedůveře a našim "lžím".
Neboj. Jakmile se začneme učit, budeme na špici.
 I jí by mohlo dojít, že jsme se začali učit teprve teď.

Snad máš pravdu, i když je ale inteligentní, její mysl jí může zastřít nedůvěřivost a kdo ví co ještě ...
No, tak si na ní došlápnu a nebudu se s ní párat!
Ale no tak, Yoko.
No co, jednou jsme její přítelkyně, tak by nám důvěřovat mohla a nebo by se v tom mohla přestat rýpat. Neříkej mi, že ti to nechalo žaludek v klidu když řekla Důvěřuj, ale prověřuj, vím co cítíš.
Bylo to pěkně proti srsti. Takhle nás prověřuje snad dvakrát, třikrát za měsíc, už to přehání.

Vím, že vinu na tom když jsem se vzdala změn, jsem měla já, hlavně já, ale tyhle maličkosti mě vždy dorazili. A dočasně nakrmena dobrým pocitem jak jsem něco dělala, jsem se vzdala zmněny a byla opět na nule, díky bohu na nule. A obavy jsou namístě, ne nadarmo se říká, že můžeš osobnost změnit jak chceš, ale ta stará si najde cestu zpátky. A tahle změna změní část mojí osobnosti ...

Tsuki-chan měli bychom jít, ať se vyspíme, jinak nic nezmůžem.
Pravda, pojďmě.

A protože jsem nikomu o mé nastávající změně neřekla, a nikdo můj blog nečte, aby to udělal za mně, budu si držet palce sama a když se někdo přidá budu šťastna.

Jsme jedna bytost, ale dvě osobnosti!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama