Den osmnáctý, měsíc desátý

18. října 2010 v 19:59 | Tsukiko to Yoko
Den kdy jsem se začala učit


Vlastně název je trochu nepřesný .... teprve se půjdu učit, avšak to je jedno, hlavní je, že budu. A protože jsem dlouho nepsala tato stránka v zápisníku bude větší. Začněme tedy tím co si pamatuji.


Myslím byl to pátek, kdy mne přepadla nechuť cokoliv kupovat pro Kiku-chan na její narozeniny a fakt, že nevím ani co by chtěla to nijak nezlepšoval. Abyste pochopili Kiku-chan z mého pohledu trpí až vesmírnou nedůvěrou k mé osobě. Tedy a hlavně co se učení se týče. Je to také náš hlavní zdroj a motivace k hádce, nebo alespoň k velmi nepříjemnému popichování, kdy u obou případů s nejhorším pocitem vyjdu já. Už kolikrát jsem jí říkala, že to už přehání ... Nu, ale tady to byla "rozepře" kvůli naprosto banální věci jménem guma. Kiku-chan si zapomněla propisku a tak jsem ji půjčila tužku a gumu, aby si mohla opravovat. Ale po hodině jsem si gumu vzala zpět, což se jí, zdá se, dotklo. Její reakce na to byla pro mě překvapující a to ta když řekla "Ty mi nevěříš?!". Popravdě ne a taky jsem jí to řekla, krom toho bych ji gumu opět půjčila až by ji potřebovala. Docela se kvůli té gumě rozzlobila, ale nemůže se divit už spousty věcí, které se jí půjčily, se nikdy nenavrátily, pokud jste se jich nedobývali, anebo při dobré paměti je vám vrátila zpět ....


Ze zkušenosti vím, že kdyby mi ji nevrátila dlouho by nám trvalo než bychom si našli jinou gumu.
Krom toho naprosto nerespektuje naše přání a práva, přeci jenom je to naše guma.
Pravda, ačkoliv i mně to přijde jako banalita, ale je to naše věc a i když se jedná pouze o gumu je přesně vidět část jejího charakteru, která se mi vůbec, ale vůbec nelíbí.
Tu mi ale nezměníme, ale jednou to určitě pochopí.


Další věc na kterou si pamatuji a uvědomuji do detailů teprve teď, když sem píši, je znalost svých přátel. Když jsem s Kuri-chan jela na kreslení, radila jsem se s ní co mám pro Kiku-chan koupit. Ačkoli mě velmi namíchlo co ztropila kvůli gumě usměrnila jsem se na to, že jedna hádka nepokazí budoucnost. Měla jsem ale dilema, hlavou mi probíhali tři myšlenky proč nevím co Kiku-chan koupit. Jedna, že jsem naprosto nenaslouchavá a ignorantní, druhá že mám velmi krátkou paměť a třetí, že se moc nesvěřuje co by chtěla. Kuri-chan se k tomu nijak zvlášť nevyjádřila, tedy k věcem co by mohla chtít, vlastně mi jen řekla jaký dárek má pro ni a teprve po mých nápadech s kosmetikou, šperky atd. se připojila. A teprve teď jsem si uvědomila, že na tom zřejmě byla jako já, nevěděla, nebo si nemohla vzpomenout co by chtěla. V tom si najednou uvědomuji jak se doopravdy asi známe. Známe se vůbec dobře? Znají mně Kuri-chan a Kiku-chan? Jsou řeči Kiku-chan, že mě zná, opravdu jen řeči? Znám vůbec já je?


Popravdě si vůbec nejsem jistá. Víme že Kuri-chan má ráda tyrkysovou a fialovou barvu. Víme že ráda kreslí a dělá počítačovou grafikou, že ráda a hezky háčkuje a věcí je ještě víc, ale jsou to opravdu ty hlavní informace, které máme vědět a znát, nebo víme jen ty, které si dokáže zjistit každý za dva, tři dny ....
A co teprve Kiku-chan sice v hluboko v sobě jsme věděli, že má ráda přírodu, ale proč nám to nenaskočilo hned, proč jsme si to uvědomily teprve tehdy, když jsme ji požádali, aby nám pomohla. Popravdě bylo nám to dost trapné co?
Trapné a zahanbující, že si nedokážeme vzpomenout co naše kamarádka má ráda a co ne. A ještě k tomu si nejsme jisté s barvami, u kterých už možná svou oblíbenost přehodnotila.
Popravdě je to dost k studu.


Dny běželi dál, přes sobotu i neděli jsem byla doma, tedy až k nedělnímu večeru jsem byla u Kuri-chan na ostříhání vlasů od její maminky. Dohnala jsem víceméně ty dny, kdy jsem nic nepsala a mohu psát o dnešních prožitkách.


V lavici o přestávce jsem si vzpomněla jak Kiku-chan říkala, že má tohle pondělí narozeniny, ale slaví je ve středu. Věděla jsem sice že narozeniny má až 25.10, ale ta informace, kterou mi dala, mě tak zmátla, že jsem ji i přesto, že je teprve 18.10 gratulovala k narozeninám. Omyl se vysvětlil a mně vše došlo a tak jsem při tom "gratulování" udělala záměrně i nezáměrně malé uff. Z toho správně pochopila, že pro ni dárek ještě nemám, a tak jsme to řešily před školou. Nebyla naštvaná a smála se tomu, tak jsem ji požádala, aby mi dala menší radu co by se jí asi tak líbilo, abych nekoupila nějakou blbost. Spíš než vtipný mi bylo k pláči to, že některé věci které se jí líbí jsem vlastně věděla, ale za ty tři dny jsem na to nemohla přijít. Dost potupný, hlavně pro mou hrdou osobnost.

Když jsme šli k ní domů, uviděli jsme stánek, něco propagující a rozdávající zadarmo létací balónky. Neodolaly jsme a vzaly si každá jeden. Pak Kiku-chan navrhla, že bychom se mohly nadýchat hélia, ale já řekla, že bych si chtěla vzít balónek domů ukázat bráchovi, takže jsme k pokusu směšných hlásků vzaly ten její balónek. Ptala jsem se jestli jí to nevadí, říkala, že ne. Vydýchali jsme ho, zasmáli se a byl prázdný. Podívala se na mě jestli bychom nepoužily i ten můj, ale já nesouhlasila. Nakonec jsem musela domů, ještě jsem se jí myslím ptala, jestli nevadí, že jsme nepoužily i ten můj. Říkala, že ne, ale moc na to nevypadala.
O tom balónku píši hlavně proto, že nevím a nejsem si jistá jestli jí to opravdu vadilo nebo ne.


Kdyby jí vadilo, že ten svůj pro nás vyfoukla a my ten náš ne, řekla bych jí že to byla její volba.
Ale pak se nám nabízí otázka, co když to dělala proto, abychom měli radost.
Pak by nás to mrzelo, ale i tak, to nemusela dělat.


Mám z toho závěr asi takový, ten balónek jsem vyfouknout mohla, přeci jen je to pouze balónek, řekli by jiní, ale pro mě mají takové věci cenu, už od dětství je miluji a mám k nim něco jako citové pouto. Je tu však otázka, budu dávat těmto věcem, kvůli mému pocitu, že je konečně mám přednost před přítelkyněmi? Nebo to je pouze slabost v nějakých situacích. Bude ze mně majetnický sobec? Nebo to udržím na takové míře, že nebudu zanedbávat své kamarádky? Jsou z toho takové smíšená pocity.
A asi hlavní téma tohoto článku a vůbec to, proč se tento článek tak jmenuje. Právě teď po dokončení tohoto článku se půjdu učit a udělat další krok k mé změně. S učením vás budu informovat nejen tady, ve stránkách zápisníku, ale i dole v menu kde bude to co jsem se za ten týden učila a jak jsem pokročila. Opravdu doufám, že budu dělat pokroky a nezklamu.


Jsme jedna bytost, ale dvě osobnosti.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama